2. pražská konference
věnovaná odkazu
Otto Fenichela

Moderátorka: Adrienne Harris

Panelisté:  Adrienne Harris a Eyal Rozmarin; Andrea Ritter; David Holub; Joseph Dodds; Martin Babík  (3 prezentující se 2 příspěvky)

Diskutující: Jeanne Bernstein

Panel – abstrakt: Prezentace čtyř krátkých sdělení psychoanalytiků působících ve zcela odlišných analytických a politických kontextech (Maďarsko, Česká republika, Izrael, Spojené státy). Každý příspěvek se bude zamýšlet na tím, jak části sociálního a politického pole pronikají do jedince i klinické dvojice a otravují je. Uvažujeme o těchto radioaktivních silách a jejich vnikání do psychiky, těla, snů, přenosů a klinického procesu. Zajímá nás také, jak radioaktivní síly na kulturní úrovni reaktivují a aktivují individuální trauma a působí napříč generacemi.

Úvod: Adrienne Harris

Yolanda Gampel počátkem 90. let rozpracovala důležitá teoretická a klinická témata, která se věnovala sociálnímu a politickému násilí. Ve svých dosavadních vlivných esejích rozvinula pojem, který nazvala „radioaktivní identifikace“. Když přemýšlíme o nevyslovitelném a nereprezentovatelném působení místního nebo sociálního traumatu, nemůžeme nevidět rozsáhlá narušení fungování v těchto chvílích a zejména v klinickém uspořádání. Tak jak se makro i mikro svět otřásá a chvěje, a jak někdo napsal „sociální pojivo se rozpouští, všechny pracovní předpoklady naší práce jsou zpochybněné, prudce se propadají, stávají se chaosem, nebo všechno dohromady“. Používám pojem „radioaktivní identifikace“ nebo „radioaktivní jádro“ (Gampel, 1993, 1996a) pro jev, který se skládá z nepřístupných a nereprezentovatelných pozůstatků vzpomínek na sociální násilí, které zůstává „radioaktivní“. „Tyto radioaktivní části se rozptýleně nacházejí skryté v obrazech, nočních můrách a příznacích, prostřednictvím kterých je dokážeme zachytit“ (Gampel, 1998). Prezidentská volba Donalda Trumpa destabilizovala celou řadu analytiků a jejich pacientů. Tato zneklidňující a rušivá zkušenost však nezasáhla každého stejně. Největší zátěží byla lhostejnost nebo obvyklá zaneprázdněnost. Společenský strach, nenávist a strach z nenávisti druhých, stud a pocity ztráty v čase a prostoru, se vyskytovaly různou měrou a způsobem u různých analytických párů, a po určitou dobu tvořily realitu analytické práce. Analytici popisovali projevy náhlého doznání vlastní špatnosti nebo obav z ní u některých pacientů. Popisovaný materiál se objevoval po vyhlášení překvapivých výsledků voleb. Zvláště zranitelní byli pacienti s křehkým uspořádáním. Téměř nikdo na obou stranách analytického gauče ale nebyl chráněný před zranitelností. Zajímá mě při celosvětovém promýšlení těchto obav zkušenost analytiků z rozmanitých politických a institucionálních kultur s vlivem a silou politického a sociálního prostředí: vliv migrace, nárůst pravicových ideologií, anti-semitismu, vojenského a politického násilí, nerovnováha a strach vznikající na základě krizí životního prostředí a změn klimatu. Myslím, že Gampelové pojem a její porozumění těmto situacím (od Argentiny, Evropy až po Izrael) na mě měly vliv a daly mi příležitost přemýšlet o tom, co ve skutečnosti tyto poruchy mohou znamenat ve vztahu ke společenskému i osobnímu životu. Tento panel zjišťuje zkušenosti analytiků, kteří pracují ve společnostech, které zakusily v posledním půlstoletí bezprecedentní politický a společenský tlak, a který mají možná stále ještě příliš pod kůží.

Literatura: Gampel, Y. (1998). Reflections on Countertransference in Psychoanalytic Work with Child Survivors of the Shoah. J. Amer. Acad. Psychoanal., 26:34-60