2. pražská konference
věnovaná odkazu
Otto Fenichela

Není mostů z jednoho světa do druhého, od jedné identity do jiné. Ještě cizincem v novém světě, již cizincem pro svět opuštěný, cizincem sám sobe, exulant je subjektem i objektem ztráty. Exil je zpochybnění základních mýtů, příslušností, je explozí bývalého psychického těla. Je blouděním a hledáním, otázkou, jak být druhým vůči sobě samému. Osud exulanta je procházení řečištěm, nekončící cestou zrcadel, cestou jedinečnosti subjektu nad hranice mateřštiny a otčiny. Je zkušeností « mluvit a myslet svět jinak », kde jazyk je živým trezorem originálního řečového reálna, k němuž se realita nového bude vztahovat. Exil je druhem samoty, této ceny za onu míru svobody, jež nemá jiného jména, než  devenir *: « stávání se sebou samým ve znovuvynalezené řeči ».

*cf. Gilles Deleuze